Kde nás uvidíte

V tuto chvíli nejsou k dispozici žádné nadcházející akce.

O projektu

S trochou představivosti a – jak by řekli latiníci – cum grano salis, Vám načrtnu drobnou skicu. Bude černobílá a s ohledem na okolnosti také s mnoha temnými stíny. Tedy, jsme někde na hranicích Savojska a Spříseženstva, ve třetí čtvrtině 15. století. Nedávno skončila Stoletá válka a lidé by se měli radovat. Inu, radují se, ale jen někteří. Třeba právě Spříseženstvo, tedy Švejcaři, ti mají důvod k chmurám. Když se za války kupci vyhýbali Francii a Burgundsku, jezdili právě přes území Osmi kantonů, které tak rychle a plynule bohatly z cel a mýtných poplatků. Jenže v míru se kupci vrátili na staré stezky a Švejcaři o svůj snadný výdělek přišli. Navíc jim začaly nabývat na síle problémy na západní hranici, kde se střetli se zájmy mocného vévody burgundského. Spříseženstvo, čili Konfederovaní, válčilo prakticky od svého vzniku. Prakticky každý muž byl cvičen se zbraní a připraven bránit svoje město, kanton, Spříseženství a dokonce i spojence, pokud si to ovšem zasloužili. Postupem času se účast na taženích stala součástí společenské prestiže.

Dědičným nepřítelem Spříseženstva byli rakouští Habsburkové (i když to byl původně švýcarský rod), ale v 15. století již byla východní hranice zajištěna. Na jihu se sice válčilo neustále, ale spíše jen drobné šarvátky, jak se Švejcaři střetávali s Lombarďany, Miláňany a dalšími budoucími Italy. Zato Savojsko vřelo jak kotlík sýrového fondue, a tak se do dějin dostala krátká, leč krvavá kapitola nazvaná „Burgundské války“. A tím pádem dochází i ke slíbené skice.

Je červen 1476. Na malé město Murten (Morat) u jezera stejného jména mezi dnešními kantony Fribourg a Vaud táhne spojená armáda Spříseženstva posílená o některé významné spojence. Situace je vážná, hrad a město kolem něj jsou již několik dlouhých  týdnů obležené vojsky burgundského vévody Karla Smělého, který se již vzpamatoval z katastrofální porážky, kterou mu Konfederovaní uštědřili v březnu téhož roku u Grandsonu, opět shromáždil svoje věrné a vytvořil armádu, z níž šel strach. Kromě Burgunďanů a Savojců v ní bojovali také janovští žoldnéři, včetně slavných kušiníků, strašliví angličtí lučištníci či obávaní vlámští pikenýři. Jenže Švejcaři kypí sebevědomím. Po svém slavném vítězství u Grandsonu nepočítají s jiným výsledkem, než s úplným vítězstvím. A po dlouhém a krvavém boji ho také dosáhnou. Z této porážky se Karel Smělý již nikdy úplně nevzpamatoval a pád jeho vévodství se začal neodvratně přibližovat. Nastal přibližně o půl roku později, 5. ledna 1477, když Smělý zahynul v prohrané bitvě při obléhání Nancy. Mocné a skvělé vévodství burgundské se stalo minulostí a přišel čas opět překreslit hranice tehdejší Evropy.

Tolik historie, ale teď se podívejme na lidi, kteří ji pomáhali tvořit. Zde se ovšem musím dovolat čtenářovy představivosti, protože se uchyluji k vlastní fantazii. Představme si tedy armádu Konfederovaných, táhnoucí pod červnovým slunkem na Murten. Předvoj, hlavní část i zálohy tvoří tisíce odhodlaných mužů vyzbrojených píkami, halapartnami i střelnými zbraněmi. Jízdy mnoho nemají, jen jezdce spojence René II. Lotrinského.   Někde úplně vpředu, v oddílech předvoje kapitána Hanse de Hallwyl táhne se svými Bernskými halapartníky radní města Bimplitz, oddíl střelců z města Brugg i pikenýři bernského cechu měšečníků a tobolečníků. Podpůrné voje jim na pomoc vyslala také města Biel a Thun, která jsou k Bernu vázána spojeneckými smlouvami. V houfcích roztažených po krajině pochodují také pikenýři cechu pekařského z Uri, hotovost města Altdorfu, horalé z malého „lesního“ kantonu Schwyz i městská kumpanie curyšská.

Všichni došli na bojiště včas a náhoda tomu chtěla, že bitvu úspěšně přežili. Jen kořisti na ně moc nezbylo. Prý to nebyla jejich vina – Bernští se zdrželi vybíjením burgundských kanonýrů a do tábora dorazili se zpožděním, pikenýrům překážely píky, halapartníci se nechali strhnout k pronásledování prchajících Burgunďanů směrem k Lausanne … Řečí plno, ale kdo ví, jak to vlastně bylo. Takže když se Konfederovaní obrátili na cestu k domovu, pár desítek nespokojenců se rozhodlo, že si prázdniny trochu prodlouží. Co doma – tam čekala jen nudná každodenní práce. Shromáždili se, ze svých řad si podle dobré švejcarské tradice zvolili velitele, seřadili se pod vlajky svých kantonů a vydali se už na vlastní pěst nabízet svoje schopnosti a vojenské zkušenosti tomu, kdo zaplatí víc. V té době byl totiž švýcarský žoldnéř uznávaným pojmem a leckterý pán rád sáhl hlouběji do kapsy, aby si tyto profesionály najal k vyřízení vlastních účtů.

______________________________________________________________

Co si z toho všeho máte vybrat? Pár základních informací o projektu Švýcarské pěchoty. Nese název Rattenschwanz 1476 a klade si za cíl rekonstrukci menší leč typické jednotky švýcarských žoldnéřů ve stavu odpovídajícímu našemu poznání nejenom v otázkách vojenských, ale také týkajících se v civilního života. Hlavními složkami naší činnosti tedy jsou táborový život včetně dobové kuchyně, vojenský výcvik podle nám známých pravidel a jeho užití v bojových situacích. Členové projektu představují obyvatele různých kantonů a různých společenských vrstev, především však běžnou městskou populaci, v rámci možností organizovanou do cechů. Ovládají především dlouhé píky, halapartny, střelné zbraně (arkebuzy, kuše a lehčí kusy) i boj pobočními zbraněmi.